mě sice ta technologie kazety sama od sebe nějak extra nebere, ale i tak ji občas aktivně užíváme - nějaké staté záznamy na nich pořád jsou a zatím nebyl důvod je nějak přehrát a jsou originílní tím, že se nedají sehnad odjinud na novějším mediu - přímo vznikly jako mluvené slovo, načtená knížka, nahráním na tu kazetu. Asi bychom to měli nějak přehrát a zálohovat, než se jednou zašmodrchá pásek... Známi co dělají hudbu ale starší media typu kazety a desky hodnotí vysoce i co se týká kvality záznamu (míň plochý zvuk či co, nevím, sám to moc posoudit neumím)

Přemýšlel jsem, jaký mám vlastně vztah ke kazetám. Bohužel asi nic jiného než nostalgii nenacházím. Kazeta se mi líbí jako věc. Elegantní box s páskou. Jednoduché, mistrovské. Kazetový zvuk však nevyhledávám, kromě jednoho. Tím jsou záznamy mluveného slova. Hraju si s myšlenkou, pořídit starý diktafon. Třeba jednou a třeba se ještě něco sežene. Walkman jsem samozřejmě měl a ne jeden. Jeden z nich měl na sobě dokonce digitální hry. V živé paměti mám jak jsme ve třídě kopírovali Nevermind od Nirvány z jíž několikáté kopie. Booklet jsem pak tiskl na jehličkové tiskárně. Dnešní doba má sice tu výhodu, že je na několik kliknutí přístup ke všemu, ale zase tu chybí ten pocit sounáležitosti a sdílení. Vlastně nevím, kde budou děcka poslouchat hudbu, když jím nezaplatím třeba spotify (jako že nezaplatím). Asi jim poradím jak funguje yt-dlp :-)